EN

Místo narození: 
Praha, Czech Republic
Zdroj: 
E. Lorencová - diplomová práce

Takže já jsem magistr farmácie. Narodila jsem se v Praze 25. 12. 1927, v Praze jsem i študovala a v 1951 jsme dostali prostě umístěnky a na ty umístěnky jsme se museli prostě dostavit, takže já jsem se tím pádem dostala z Prahy do toho Děčína. Co bych Vám ještě tak řekla?

Tak třeba mi můžete říct, jak se jmenovali Vaši rodiče, jak jste se jmenovala za svobodna.

Tak dobře, moji rodiče byli Karel a Emílie Pýchovi, s tvrdým „y“, prostě pyšní. Co ještě?

V tom 1951 Vašeho manžela jste potkala ještě v Praze nebo už tady v Děčíně?

Ne, my jsme se znali už v Praze, protože těsně před rigorózem jsme se brali. A mám tady ještě telegram z té doby, že nemáme mít žádný strachy a do 3 let nebo to.

Co dělali Vaši rodiče? Z jakých pocházíte poměrů?

Měli firmu se strýcem společnou, no, a máti byla v domácnosti samozřejmě.

Firmu na co? Co vyráběli?

Byl to takový malý mandl, bylo to káva, čaje a takový v Praze. Jmenovalo se to Oveka, ta firma.

Takže do Děčína jste přišla už potom sama s manželem v 51 na umístěnku. Tady do lékárny předpokládám.

Tak to bylo docela složitější, já byla přidělena do jiné lékárny, ale 14 dní prostě byl takový rozdíl toho nástupu a já jsem byla u kolegy na těch 14 dní a tak jsme se prostě sehráli, že už jsem tam pak zůstala, no, a když se narodil v 55 Míša, tak jsem pak přešla, no ještě předtím ta apatyka byla změněna na kontrolní laboratoř a já přešla k Houdkovi na náměstí a od promoce do penze jsem byla jenom tady.

Byla jste někdy předtím v Děčíně, než jste se sem odstěhovala?

Ne.

Do které části Děčína jste se přestěhovala?

Ty prvopočátky, protože jsme byli politicky tak trochu pochroumaná rodina, tak to jsme byli na Kamenické a když se vystavěl tento panelák, tak jsme se přestěhovali sem.

Takže jen tyhle dvě místa. Já tu mám otázky – souvisí s tím poválečným. Já vám je sice položím, ale už to třeba nebude relevantní k té době, kdy jste přišla vy.

Poválečný léta a léta studií do toho 51. roku jsem trávila v Praze.

To nevadí, protože proces osidlování probíhal hlavně v několika poválečných letech, ale lidí přicházeli i později.

Spíš právě paní Pandová by vám vyhověla.

Ale ti lidé přicházeli i potom, nebylo to prostě tak, že 48. a nikdo se sem nepřistěhuje. Spíš jde o to, že do 48 odcházeli ještě ty Němci, že stále probíhal ten proces odsunu.

Tak to jsem tady vlastně ani nezažila.

Jak hustě byl Děčín osídlen v době, kdy jste se přistěhovali? Právě toto bylo myšleno po válce, jestli tu bylo hodně prázdných domů, hodně vybombardované, nebo jestli tu byli nějaké pozůstatky války a toho, že většina původního obyvatelstva odešla.

To nemůžu říct právě. V tom 51. roce už to bylo takové zklidněné všechno, takže těsně po té válce nevím, ale to víte, že asi jo, protože nakonec třeba ty apatykáři zabírali ty lékárny, tak to zabírali se vším všudy, takže tady určitě nějaké ty, ale já jsem to nezažila. Bylo mi asi 24 let, když jsem sem přišla po studiu farmacie a pak v 55. roce se nám narodil Mišánek.

Také jsem se chtěla zeptat na to, kam jste chodili nakupovat, jestli tu byli živnosti?

To tu byli, to se nedá srovnat s dneškem, tady jste měla možnost nechat si opravit obuv, cukrárna tu byla, to už jako bylo jak je ta Billa, tak tady by musel být nějakej ten ne supermarket, ale nějakej takovej větší obchod, protože vím, že jsme tam chodili pro maso, pak tam místo těch Vietnamců, tam byla taková jakási jídelna, které jsme velmi želili, protože to bylo opravdu příhodné, ale to jsou takové zbytky, že to nemůžu zaručit, ale vím, že to tu bylo. Jak říkám, tady právě místo toho pekařství byl švec nebo opravna obuvi, aby to nějak znělo, já dál nevím. Spousta obchodů než vybourali celou tu Tyršovku, tuhletu stranu naší, tak tady byli všecky možný druhy obchodů.

Jak se podepsal příchod komunistů k moci ve 48. roce? Docházelo k rušení živností a následným persekucím?

No, to určitě, to Vám můžu říct, ale spíš ani ne já, mě to pak bylo vyčteno, že se jsem musela to nějak prostě zahrát do autu, no je to fakt, že to už Němci zabrali tu továrnu a ono už se tenkrát už to věděli předem, že to půjde tímto směrem, tak říkali už to nechte být, protože tam byla nějaká ty po tom náletu nějaká ztráta, tak to naši nechali a strýc i můj otec byli nasazeni totálně jako soustružníka, vždycky se jako chlubili, jak to uměl vysoustružit. To mám taky v paměti, a to muselo být právě v těhletech letech, já to použila, ovšem to neventilovala, já jsem tzv. dělnický pruh. Pak mě to za x let někdo vyčetl. Mě vysychá v ústech, nedáme si něco? Tak a pojedem.

To je taky taková otázka, která už se Vás nebude moc týkat, ale já to musím položit všechno. Dokážete odhadnout počet německého obyvatelstva, které v době vašeho příchodu ještě žilo ve městě?

Já jsem to nezažila. V tom 51. už tady prostě nebyl de facto nikdo.

Nevíte ani třeba ze smíšených manželství? Neznala jste někoho osobně?

Neznala víceméně, protože my jsme měli takovou uzavřenou společnost, to byli doktoři, magistři, lékárníci a tohleto a s nikým jiným jsme se moc nestýkali. Že někdo měl možná původ nebo byl ze smíšeného manželství, to je fakt, teď jsem si uvědomila, že kamarád Míšův, to je doktor chirurg, ten je právě ze smíšené rodiny a pak je zase další kamarád a ten měl matku taky nějak ne čistě Češku, tam taky bylo smíšené manželství, ale jinak jsem se s ničím takhle nesetkala.

Tehdy tu mohli zůstat zejména rodiny se smíšeným manželství a pak odborníci na nějakou činnost, nepostradatelní ve výrobě.

To říkám, to akorát ten doktor, ten chirurg a potom tady další doktor a to vlastně ani ne, ale jeho žena je původně z nějakého toho smíšeného manželství.

Byli jste nějakého vyznání? Chodili jste do kostela?

Ne, já jsem katolička, ale mám svůj názor a rozhodně církev jako takovou neberu.

Ale víte třeba o tom, které kostely tady fungovali a tak...

Tak to třeba vím, protože jsme tam chodili na půlnoční a tak, ale abych chodila každý týden do kostela na ... nevím, to nebylo moje hobby. Beru Ježíše jako filosofa a eventuelně jako zvláštně nadaného člověka, ale to, co z toho teď udělali, tak to neberu.

To jste chodili do Blažeje nebo do Kříže?

Spíš do Kříže, ale podle toho, kde ta půlnoční byla taková schůdnější, nebo tu a tam, když tam byl varhanní koncert, ale to je spíš civilní záležitost, nikoli náboženská, ta půlnoční je taková, že jo?

Jak vypadal Děčín, když jste přišla? Jak na vás působil?

Moc se nezměnil, akorát speciálně tenhle kout než postavili ten náš barák, tak ta Tyršovka byla celá osazená až k tomu mostu a byl tam jeden obchod vedle druhého, nějaký já nevím, jak se to tenkrát jmenovalo, ale vím, že jsme tam kupovali třeba televizi, pak tam byl ten švec, no pak to vybourali, postavili tam některý ty baráky, některý tu ještě jsou – ten rohovej tu zůstal, pak ta kavárna, ta už je kousek dál, ale to jsou teda ještě ty pozůstatky toho starého.

Odkud: