Dr. Vladimír Štill

Místo úmrtí: 
Děčín, Czech republik
Zdroj: 
Ing. Dagmar Floriánová - ZOO Děčín

MuDr. Vladimír Štill 1925 - 2003

Člověk s všestrannými zájmy, obrovský milovník všeho živého i „chodící encyklopedie“. Nejen to byl Dr. Vladimír Štill, který významně přispěl k rozkvětu děčínské zoo a obětoval jí kus svého života. I když jeho rodiče o živou přírodu vyslovený zájem neměli, jeho láska ke všemu živému ho doprovázela už od dětství. Mnoho snad zdědil po svém dědečkovi Vilému Štillovi, který byl velkým milovníkem zahrady, keřů, stromů a květin. Od útlého dětství jej ale ovlivňovala také otcova sestra – teta Líba. Dobře znala rostliny, ptáky a hmyz. Během svého života se zvířaty ale potkal i mnoho dalších zajímavých lidí. I přes chovatelskou vášeň si jako své budoucí povolání zvolil medicínu. V té době totiž přežíval názor, že zoologické zahrady jsou něco podobného jako zvěřince a cirkusy, medicína ho bavila a také se v té době ještě respektovalo přání a představy rodičů.
Do děčínské zoo zavítal poprvé v padesátých letech, pracoval tehdy na zámku na ošetřovně, a z první návštěvy zoo na Pastýřské stěně se pak stala záležitost na čtyřicet let.

„Pamatuji se na mlhavý a smutný den, kdy jsem tam přišel poprvé, bylo to koncem prosince nebo začátkem ledna. Vedoucí zoo Grác mne přijal celkem nevlídně, ležel v posteli. Ale postupně jsme se poznali a sblížili a já jsem do zoo docházel, vždy pokud jsem se dostal z kasáren. Pomáhal jsem hlavně v péči o akvária a terária,“ vzpomíná ve svých zápiscích Vladimír Štill.

Později pracoval v děčínské nemocnici na interně. Ani zde se mu zvířata nevyhnula. S kolegou Jaroslavem Holým zde chovali v malých akváriích bojovnice, které se dobře množily. V tu dobu již byla akvária v zoo uspořádána do stěny, ve dvou řadách nad sebou bylo deset akvárií a pod nimi pět terárií. Pravidelně do zoo docházel, čistil akvária a terária a krmil zvířata. Jen co trochu povyrostli, brával do zoo i své syny. Zatímco on se točil okolo zvířat, hráli si s nejedovatými hady a se želvami.
V roce 1954 podnikl s ředitelem Grácem výpravu na Slovensko do Podunajských Biskupic. Z volné přírody se pokoušeli odchytit kormorány a volavky. Získávat zvířata vlastním odchytem bylo velmi náročné, ale v tomto případě se podařilo děčínskou zoo obohatit o šest kormoránů a čtyři volavky.

„Během návštěv v zoo jsem přirozeně navázal různá přátelství se zvířaty. Rád jsem se bavíval s houserem kanadské bernešky. Jednou jsem ve spěchu odcházel ze zoo, abych stihl odpolední ordinaci. V místech, kde je nyní parkoviště aut, uslyšel jsem husí pokřik a tlukot křídel. Houser doletěl za mnou až sem, a tak mi nezbylo, než vzít jej pod paží, donést ho do zoo, zavřít do chlívku a teprve pak pokračovat v cestě do práce.“

Bezpočet zajímavých příběhů by jistě dalo na samostatnou knížku. Jednou například našel v hlubokém bazénu zdánlivě utopeného kulíka. Usušil jej, úspěšně rozdýchal z úst do zobáčku a kulík pak žil v zoo ještě mnoho let. Zvláštní vztah si vytvořil s medvědicí Fatmou (medvěd malajský). Ráda se nechávala drbat skrz mříže na zádech. Po čase se musela odstěhovat do Liberce a odtud pak do zoo v Erfurtu, kde Vladimíra po dvou letech bez problému poznala a s chutí se opět nechala podrbat. Se samcem mandrila jménem Petr z ostravské zoo, který byl velkým a dobrosrdečným zvířetem, má také zajímavou vzpomínku. Jednou si Petr nadzvedl strop venkovní klece, které tvořilo jen zakytované drátkové sklo, a vyšel ven. Po chvíli se nechal vzít za ruku a odvést zpět do vnitřní klece. Zajímavá příhoda se udála i se starou hyenou skvrnitou Maxíkem. Noční hlídač chodil v noci po zoo s bernardýnem. Když se mu zdálo, že pes má jaksi jinou srst, přihlédl blíže a zjistil, že s ním nechodí bernardýn, ale hyena. Ne, že by hyena psa sežrala, ale ten před ní prostě utekl. Po procházce se Maxík nechal odvést do klece. Byl hodný, rád se nechával hladit a dožil se mnoho let.
Nebyl by to Vladimír Štill, kdyby zůstal jen u jedné oblíbené zoo. Blízkost ústecké i liberecké zoologické zahrady jej zavála proto i tam. Mnoho let ale spolupracoval i s pražskou zoo, Zoo Zlín Lešná a například si se Dvorem Králové. Také v zahraničí navštívil bezpočet zoologických zahrad.
V posledních letech ředitelování Ludvíka Gráce, začal Vladimír Štill děčínskou zoo oficiálně zastupovat. Pan Grác už nerad cestoval.

„Grác často stonal, byl dlouho veden jako TBC pozitivní a užíval, i když s odporem, často léky. Nakonec zemřel na v roce 1966 na zánět ledvin. Často na něj vzpomínám, a ač k jeho činnosti je možné mít připomínky, zoo v Děčíně založil, vedl ji podle tehdejších možností a znalostí, jak nejlépe uměl a zvířata měl po svém způsobu rád.“

Dr. Vladimír Štill měl velké zásluhy na fungování akvárií a terárií v děčínské zoo. Právě jeho památce proto byla v roce 2006 věnována Expozice Rajské ostrovy, která vyrostla v centru města na místě bývalé Noční zoo Sulawesi a zaměřuje se především na chov terarijních a akvarijních zvířat.

Kam: