Guidobald Thun-Hohenstein

Místo narození: 
Triden, Italy
Místo úmrtí: 
Salzburg, Austria
Zdroj: 
ZDEŇKA KRPÁLKOVÁ 2010 Olomouc diplomová práce

Guidobald se narodil v Tridentu v roce 1616 jako druhorozený syn Jana Zikmunda Thuna a Barbory Thunové (1591-1618). Jeho budoucnost v roli duchovního mu určil otec. V roce 1630 úspěšně žádal pro Guidobalda kanovnictví v Magdeburku. Slavnostní tonzura se konala 15. srpna 1631 v kapli sv. Václava Svatovíckého chrámu za přítomnosti vysokých církevních hodnostářů. Po vpádu saského vojska do Čech 1631, se Jan Zikmund rozhodl poslat své syny do bezpečí, na jezuitskou univerzitu do Štýrského Hradce. V roce 1633 se stal na základě rezignace a následného doporučení jeho nevlastního strýce, hraběte Wolkensteina, kanovníkem v Salcburku a Brixenu. O rok později započal studia teologie a obou práv na Collegiu Germanicu v Římě. Guidobald svůj zdejší pobyt prožil v době, kdy byl Řím pulzujícím uměleckým centrem, jehož architektonická, sochařská i malířská díla se stala inspiračním zdrojem pro tehdejší Evropu. Po dvou letech Guidobald opustil Řím a zapsal se na univerzitu v Sieně. Odtud pak podnikl kavalírskou cestu do Francie, Španělska, Anglie a přes Belgii a Nizozemí se vrátil zpět do Čech. Po návratu do Salcburku v roce 1641 zaznamenal strmou kariéru. V roce 1644 ho kapitula zvolila kapitulním děkanem, o rok později ho jmenoval knížecí arcibiskup Paris z Lodronu (1586-1653) generálním vikářem a prezidentem konzistoře a konečně 3. února 1654 usedl na salcburský arcibiskupský stolec. Thun se záhy po svém uvedení do úřadu arcibiskupa začal vedle duchovní správy arcidiecéze systematicky věnovat dokončení salcburského dómu, jeho předpolí a výstavbě arcibiskupské rezidence a rozvoji města.

Jako nejstarší mužský člen české větve po smrti svého otce aktivně podílel i přes neshody s nevlastní matkou na rodinné politice. Se sourozenci komunikoval především skrze nevlastního bratra Václava, finančně je podporoval a rovněž dotoval, ač se sebezapřením, jejich nákladné rozmary. Díky svým kontaktům dokázal těm sourozencům, kteří byli předurčeni pro církevní dráhu zajistit vysoké úřady. V Salzburku spolu s ním žila i jeho sestra Judita Anna jako řádová sestra a abatyše (1614-1669). Své bratry zval častokrát jako své hosty do Salcburku, kde mohl svoji „uměleckou politikou” formovat jejich vkus. V roce 1656 koupil od císařského polního maršálka a dvorního válečného rady, hraběte Waltra Leslie reprezentativní palác v Praze na Malé Straně, který následně věnoval bratru Oswaldovi. V roce 1662 byl svolán do Řezna říšský sněm. Císař díky svému zaneprázdnění v Uhrách ustanovil svým zástupcem ve funkci generálního komisaře právě Guidobalda. V čele sněmu stál až do konce života, což výrazně zkrátilo jeho pobyty v salcburské arcidiecézi. Zvláště poté, co získal uvolněný post řezenského biskupa. Jeho bohatá kariéra se završila v roce 1667, kdy ho papež Alexandr VII. povýšil do hodnosti kardinála.

Guidobald zemřel v Salzburku roce 1668. Jeho osobnost poněkud nekriticky vylíčil salcburský kronikář Franz Dücker (1583-1671). Zdůraznil arcibiskupovy kladné charakterové vlastnosti, nezbytné pro úspěšné vykonávání jeho funkcí jako vzdělanost, důvtip, ušlechtilost, spravedlnost a štědrost. Popsal ho jako „pracovitého a neúnavného hospodáře, který si dopřával pramálo zábavy a oddechu, zejména v posledních letech na říšském sněmu si dnem a nocí nepřetržitě zkracoval čas a život duchovní i světskou prací.”

Odkud: 
Kam: